Krásné (?) sobotní odpoledne… včera touto dobou jsme si si trošku přála (ale ne za každou cenu, a i v hlavě jsme to neměla na stopro), dokončit třetí ultra v tomto roce… natrénováno bylo, hlava věděla, že když to půjde, tělo to dá… V osm večer start, první dvě hodiny paráda. Letěla jsme ďas, dokonce jsem byla průběžně druhá. Ale sama samotinká, nikde nikdo. Ale pak… na občerstovačce jsem čekala nějaké malé zázemí na oddych, ale kde nic tu nic… takže oou… šla jsme dál. U řeky padla mlha a já neviděla značení, takže bloudění… na louce v úplně mokré trávě, v botách rybník… oou. Pak do šup do lesa do strání… a tam to přišlo. Hlava začala strašit sama sebe, nic nepomohlo vědomí, že ta zvířata se bojí víc než já… převléknout ponožky a v tom momentě hned mokré nohy. A k tomu padla teplota… a jsme v prd.eli… no, nic. Po 34km jsme to vzdala. Bylo -2, oou. Normálně mi nevadí běhat v zimě, ale hodinku a dost 🫣 Takže chvílemi mi to mrzí, chvílemi jsme ráda, že jsem to vzdala. Možná pro někoho slaboch, pro někoho možná ne 🙂

Posted by Léňa at 2025-10-04 12:54:13 UTC