Zdravím Vás děvčata. Vlastně se jdu jen tak lehce vybrečet😔 moji krásní smajlíci Vám jistě chybí😂 Předminulý týden mi vše ještě šlo plnit. Minulý týden přišla 🩸 a píchání hormonů (IVF). Nálada byla taková zalézt do peřin a nevylézat… a hlavně nebýt sama… stihla jsem dva tréninky ze čtyř a ani kroky mi moc nešly… o víkendu jsem se konečně zbavila té špatně naladěné a protivné Veroniky a zase jsem se pustila do práce…🏋️‍♀️ že než dojde k transferu ještě si budu čistit hlavu cvičením a režimem. Dneska jsem dostala zákaz pohybu, nemůžu ani na brusle, i když je tam pohádkově a mám se kvůli častým zánětům zdržovat doma. A jsem si vědoma, že se teď musím přizpůsobit svým prioritám, ale je to frustrující, když vím, že tahle komunita moje myšlenky dokázala směrovat jinam… je mi jasné, že se to tady mezi vámi množí příběhy, které jsou mnohem náročnější… ale já když se zažeru do něčeho, tak jako tady, tak mě neustále nepronásleduje ten pocit vlastního selhání a neschopnosti. Prošla jsem si těžkým rozvodem, životem se sociopatem-narcisem-manipulantem, psychickým terorem, nevěrou, pohlavní chorobou, boreliózu, úzkostmi… potom všem jsem potkala ANDĚLA (jinak bych skončila, v lepším případě, v Bohnicích). A i přestože člověk najde spřízněnou duši, tak mu osud dál nepřeje. Tři roky snažení, několik inseminací, potrat… teď mi díky výzvě začínalo být konečně lépe sama ze sebou… no a teď mě začíná ovládat strach. Jak zvládáte boj se svým strachem? Nějaká rada? ❤️

Posted by Deleted (3a703a5b) at 2025-02-19 16:50:55 UTC